Plyšák a životní koučing

Plyšák slastně přivírá oči, jak se zavrtává pod večerní rumovou peřinu. Na hřbetě ho hřejou paprsky, co jeho kožich absorboval během slunečnýho odpoledne a na zátylku zase vědomí, že právě končící den neprožil podle pravidel diktovanejch hračkářským průmyslem, nýbrž dle svého vlastního imperativu radostného flákání. Klesající víčka mu ale zapruží, když se v průchodu ozve klapot dámských podpatků. V polospánku slyší hlas: „Jééé, podívej se na něéééj! Ten je sladkéj! Takovej čumáček! A někdo ho tu nechal ležet u popelnic. No tohle!“

Sladkej? Čumáček? Plyšák nevěřícně koulí očima. Takhle se nad nim už dlouho, dlouho nikdo nedojímal. Možná před mnoha lety, když ještě pracoval ve školce jako junior hračka. To bejval měkkej, voňavej a slušnej. Na kalhotech nažehlený puky, každej den čistý ponožky a slipy. Tahle slušná plyš je už dávno pryč. Začal pít. Začal pít proto, aby zapomněl na to, jak ho zneužili. Každej den to samý. Nekonečnej kolotoč mazlení, tulení, cicmání, ohmatávání, otlapkávání na všech místech jeho nebohýho plyšovýho těla. Kdo by se z toho nezbláznil? Nejdřív chodil o přestávkách, když děti spaly, na záchod na jedno pivko, aby se trochu uvolnil. Na toaletách potkával kolegu Veverčáka. Ten mu představil nejdřív magické bylinky a pak taky kouzelné houby.

„Když si zakouvíš todle, tak na ty malý pavchanty vázem zapomeneš,“ vysvětloval Veverčák. „A díky těmto magickým hřvibům, se vozplyneš ve sladkém mořvi zapomnění, kam na tebe ty dětský puacky nedosáhnou!“

Plyšák vyzkoušel magické bylinky i hřiby a plavil se po moři zapomnění. Plavil se po něm ale tak dlouho, až se z něj stal trosečník a otrapa.  Dřív ho všichni milovali a chtěli se s nim mazlit. Myslel si, že může všechno. Teď už na něm někdo může lpět jen z nostalgie. I jeho současnej majitel Zajíc. Tváří se jako by neuměl napočítat do pěti, ale dobře ví, proč se o něj stará. Z pocitu viny! Vždyť taky jo. Je to přeci všechno jeho chyba! I on ho rozmazloval a emočně ho vysával, tak ať si nese následky!.

Z trudnýho rozjímání ho vytáhnou ruce s výrazně nalakovanýma nehtama: „No poď sem, ty můj chudáčku, plyšáčku. Nechali tě tady u popelnic, ale neboj, já se o tebe postarám. Už jsi v bezpečí!”

„Nemůžeš si ho vzít přece domu! Podívej se na něj, jak je špinavej a nechutnej!” ozve se jinej hlas.

„No právě. Je to chudáček, nikdo se o něj nepostará. Musíme mu pomoct.”

„Vždycky, když seš opilá, taháš si plyšový zvířátka domu!”

„No a co? Jsou to čumáčkové! Zasloužej si naši lásku!”

Plyšák podezřívavě roztahuje nozdry a čmuchá. Že by to byla ona? Dobrotivá víla? Už o ní slyšel. Kamarád Veverčák mu o ní řikal. Potuluje se prej nočníma ulicema, sbírá plyšový hračky, vezme je k sobě domu, nakrmí je, umeje je šíleně drahym šamponem a poučí je, co maj dělat se svym posranym životem, aby měl zase smysl. Pak je ráno zase pustí ven do světa.

„Nech mě, já nechci na žádnou blbou terapii! Nemůžete mě naučit nic novýho!” Plyšák zuřivě prská a máchá tlapkama jako větrnej mlýn. Dobrotivá víla má ale silný stisk a tak mu nezbejvá, než rezignovat. Povolí nitě a visí jako mokrej hadr. Pak mizí ve tmě. Obklopí ho stojatej zatuchlej vzduch. Vlastně by tu bylo docela k zalknutí, kdyby nebyl zvyklej na odér od popelnic. Opatrně škrtá sirkou a rozhlíží se kolem. Tohle je poprvý, co se dostal do dámský kabelky. To si někdy nemyslel, že to v nich tak smrdí. Chvíli zaraženě čumí, ale pak si dodá odvahy a s chutí se začne prohrabávat obsahem zavazadla. Peněženka, deštník, lesk na rty, papírový kapesníky, nic zajímavýho! „Kdyby tu měla aspoň cigára!” prská nakvašeně.  

O bok kabelky se opírají desky s papíry. Jasně! Veverčák říkal, že dobrotivá Víla s sebo uvždycky nosí štos motivačních letáků a s jejich pomocí organizuje mezi zkaženýma hračkama masivní kampaň za lepší životní styl! Opatrně vytáhne první leták a začne ho studovat.

Město bez hazardu!

Na trhu se sázkovými hrami připadá 7,5 hracích automatů na 1000 plyšových hraček. Mezi plyšáky se závislost na hazardu šíří jako mor a přináší další problémy jako majetkovou trestnou činnost a prostituci. Někteří plyšáci se nechávají zavřít v dětských hracích automatech, aby o ně mohli hrát malí gambleři, kteří do automatů často naháží celé své kapesné. 

Pod textem je nějaká fotka. „Ale vždyť je to Veverčák!“ směje se Plyšák. Skoro ho ani nepoznal. Nemá na sobě montérky, který nosil ve školce, ale jen jakýsi miniaturní plavky adamky. Chybí mu taky jeden z předních zubů.

„Odstrašující příklad,“ hlásá text pod fotkou. „Veverčák kvůli hazardu přišel o práci ve školce. Propadl alkoholu a drogám a skončil jako prostitut v dětském hracím automatu na hlavním nádraží!  Abychom předešli takovým tragédiím, musíme hazard mezi plyšáky bezpodmínečně vymýtit a dětské hrací automaty odstranit.“

Plyšák kroutí hlavou. Už v duchu slyší Veverčáka, co by na to asi řekl: „To je napfostá hovadina. Jestli můj hrací automat zvušej, tak začnu šlapat chodník v Sheuwoodu!“  

  Z desek vypadne další leták.

Je-li vám život milý, pijte jen kvalitní kávu skoncujte s odporným turkem!

Váš plyšový život je příliš pomíjivý na to, abyste si mohli dovolit pít nekvalitní kávu. Každý správný kávový gurmán ví, že skutečné espresso je nápoj o objemu 30 ±5 ml s doporučeným časem extrakce 20 až 30 sekund vyrobený pod tlakem přibližně 9 barů. Mezi plyšáky oblíbený turek je kávová zrůdnost, od které vás můžeme pouze a jenom zrazovat s varováním „Je-li vám život a váš žaludek milý“! Turek se připravuje z nekvalitní komoditní kávy, robusty, zalévá se klokotající vodou, čímž se ještě znásobí jeho hnojné aróma. Množství vyextrahovaného kofeinu v něm mnohonásobně překračuje doporučenou denní dávku, proto je turek strašný lomcovák!

„Co je na tom špatnýho?” Plyšák se drbe za uchem a vzpomíná, jak ho turek již mnohokrát probral z komatózní kocoviny. Odhodí leták a začne studovat další.

Smrt ponožkám v sandálech!

Sezona odporného nešvaru pocházejícího ze samotného módního pekla opět přichází. V letních měsících vidíme mnoho zvířátek nosících ponožky v sandálech. Pokud nechcete být navždy zaškatulkován jako „módní ignorant“, vyhlaste nemilosrdnou válku této odpornosti.

Plyšák pomalu sjede pohledem na svoje zadní tlapky. No samozřejmě. Zajíc ho navlíknul do dětskejch punčocháčů a na každou tlapku neomylně umístil sandál. No, takže díky Zajícovi jsem navždy módní hovado!

Chcete být úspěšní. Musíte Být proaktivní. Ne reaktivní.

Plyšová hračka může pracovat dvěma způsoby. Buď čeká, než si ji někdo koupí. Ale mnohem užitečnější cestou je být proaktivní. Tedy sám udělat první krok. Tajně se lidem propašujte do nákupního košíku, aby si vás museli koupit. Pokud si myslíte, že za vaše problémy může někdo jiný, společnost, systém nebo trh, tak jste úplně mimo! Koukejte pořádně pracovat, protože nikdo nedostane to, v co doufá, ale to, na čem pracuje! Je absurdní, jak jsou plyšáci líní. Jen se válí v regálech obchoďáků a plýtvají svým časem. Přitom 85 procent plyšových miliardářů tvrdí, že svého úspěchu dosáhli prostě proto, že pracovali více než jejich konkurenti. Úplně se rvali zákazníkům do tašek.Proto přestaňte fňukat a začněte makat!

Plyšákovi vyvstanou na čele krůpěje potu a tlapky se mu chvějou. Z desek se na něj vysype zbytek letáků:

Kupujte jen plyšové nekuřáky. Plyšák, co kouří, smrdí! Nechceme čichat jejich smrduté výpary!

Za dětská hřiště bez plyšových bezdomovců. Jsou hnusní a dělají hluk a nepořádek!  

Necpěte plyšáky smažákem a luštěninami! Dávejte jim kvalitní biopotraviny. Plyšák, co nejí bio,  nemůže bejt nikdy úplně šťastnej! Za školky bez nadmutých plyšáků!

Proti šedivým a nudným plyšákům! Když zahlídneme šedivou plyšovou myš, saháme pro píšťalu a jdeme ji běz milosti utopit v řece!

Plyšák se chytí za hlavu, celej se třese a brečí: „Ježišmarjá! Jsem odporná nula. Prostituju se v herním automatu. Piju turka! Jim smažák! Nosim ponožky v sandálech. Kouřim, piju! Nejim biopotraviny! Jsem odporná nula! Jsem odporný protoplazmatický sliz na povrchu planety.

Rezignovaně svěsí ramena. Vedle desek s motivačními materiály se tyčí žlutá taštička. Na jejím zipu se houpe poutko. Plyšák vyšplhá po řasence až k němu a provlékne jím hlavu. Sedí tak akorát na jeho krk. S povzdychem uvolní packy a zhoupne se.

Plyšový oběšenec ale nepadá ale do milosrdné náruči smrti. Zip se uvolní, sjede dolů a Plyšák žuchne na dno kabelky. Hned na to se na něj sesype hromada věcí z rozepnuté kosmetické taštičky. Cosi mu spadne na obličej. S námahou to odsune a připitoměle pomrkává. Plato pilulek s nápisem Meteospasmyl – proti tvorbě střevního plynu. Vedle leží tuba s antiperspiranem, krém proti akné, ubrousky na genitální hygienu, žvejkačky, ústní sprej, pepřový sprej, zubní nit, Imodium – prášky proti průjmu.    

Plyšák se rozesměje: „To je teda hustý! Dobrotivá víla prdí, potí se, má komplexy ze svejch beďarů a problémů s genitáliema! Je to posera, co se bojí smradu z pusy a přepadení. A má průjem! Hehé!“ Raduje se nad taštičkou plnou Víliných neuróz a tancuje jako blázen. „A ona mě chce poučovat, jak mam žít svůj plyšovej život?!“

Plyšák má záchvat smíchu, směje se víc a víc. Směje se tak, až mu zaskočí, a ublinkne se. Pak se vyškrábe po okraji kabelky, vyskočí a se smíchem zdrhá do nejbližší provozovny pro další flašku rumu. Ještě než doběhne do nonstopu, zastaví se, podrbe se na hlavě a nakonec stáhne punčocháče a hodí je do popelnice. Koneckonců, nikdy přece nechtěl bejt módní hovado!