Medvěd Meduard Řeřicha zasílá stížnost

Záchvat smíchu zavál kus koblihy do Evženova hrtanu, kterej reaguje panickym kuckáním. Kolegyně se překvapeně otáčí. Po ránu mívá většinou mizernou náladu, která ho přechází až kolem jedenáctý, kdy se po druhym kafi a dvou, třech cigaretách konečně probere. Dnešní ráno mu ale přichystalo nečekaný zpestření, díky němuž se teď dáví smíchy. Hned po osmý mu na stole přistál dopis. Už to samo o sobě vzbuzuje zvědavost.

„Kdo dneska ještě píše dopisy?“ vrtí hlavou.

Vážení majitelé restaurace Hliněná tvrz,

dovolte, abych se Vám představil. Jmenuji se Meduard Řeřicha.

První polechtání Evženovy bránice. „Meduard Řeřicha? Meduard Řeřicha? Kdo se do prdele jmenuje Meduard Řeřicha? To je vtip?“

Evžen cítí nutkání podělit se o komickej detail se svými kolegy a trochu tak zapracovat na zvýšení svý kancelářský prestiže. Během každodenního běhu šedivejch pracovních povinností představujou podobný legrácky vítaný zpestření. Evžen pátrá očima, koho by moh obveselit. Jeho dvě kolegyně z PR oddělení by to určitě kvitovali s povděkem, ale od firemního večírku si vůči němu udržujou chladnej odstup. Nejspíš to způsobila dotěrnost, s níž je u baru přesvědčoval o zázračnejch účincích novýho solária, který ho zcela zbavilo kožních nedokonalostí na intimních částech těla. Tenze vygradovala, když se v opilosti vloudil na dámskej záchod a pokusil se jednu po druhý políbit.

Raději teda volí neutrální tón: „Co je to za dopis?“

„Poslala ho jedna restaurace,“ odpovídá kolegyně s neurčitým výrazem. „Dodáváme jim zboží a jeden zákazník si prý stěžoval na kvalitu jídla.“

Evžen se zachmuřil: „Kdykoli ty šmejdi něco podělaj, tak se to snaží hodit na nás. Kuchař nejspíš nechal něco zkazit, naservírovali to hostům a myslí si, že my to vyžehlíme.“

Otráveně rozbalí dopisní papír na stole a zadívá se na první řádky vyvedený úhlednym rukopisem za použití inkoustovýho pera.

Jelikož mě neznáte, rád bych upřesnil, že jsem minulou neděli byl zákazníkem Vaší restaurace. Dovolte mi situaci popsat trochu obšírněji. Před rokem jsem se stal adoptivním rodičem malého zajíce. Je to dítě alkoholiků, kteří ho zanedbávali. Snažím se dostát svým rodičovským povinnostem co nejlépe a vzhledem k Zajíčkovu strastiplnému rannému dětství mu dopřát co nejvíce veselých zážitků. Nezapomínám zároveň na jeho výchovu vedoucí k poznávání světa kolem nás. Za tímto účelem jsem se v inkriminovaný den rozhodl zorganizovat pro něj návštěvu Letovického arborea. Příroda ve vší své rozmanitosti je totiž dle mého názoru tím nejlepším pro rozvíjení vědomostí i fantazie malého zajíce.

„Co je to za vola?“ mumlá Evžen a zapálí si cigáro.

Poté, co jsme ukončili zábavně-vzdělávací exkurzi do arborea, během které jsem svého svěřence učil názvům květeny, křovin i stromoví, jsem pojal myšlenku, že bychom se mohli občerstvit v některé z blízkých restaurací. Vaší restauraci jsem vybral z následujících důvodů. Jednak kvůli její poloze v blízkosti parku (moje křečové žíly mi v pokročilých denních hodinách ztěžují chůzi) a také kvůli jejímu domáckému vzhledu, který mi hliněnou střechou a kulatými okénky připomínal můj rodný brloh.

Musím uznat, že v pocitu domáckosti mě ještě utvrdila příjemná obsluha, která se k nám od našeho příchodu chovala velmi mile. Jelikož dbám o Zajícovu zdravou výživu, objednal jsem jemu i sobě z jídelního lístku rybu. Oběd nám v pravdě chutnal, avšak následovalo nepříjemné překvapení v podobě účtu, který dosahoval závratné výše 942 Kč. Ani ve snu by mne nenapadlo, že za dvě porce jídla, pohár pro Zaja a půllitr dvanáctistupňového piva pro mne budu muset zaplatit takový nepřiměřený obulus! Přiznávám, že jsem podlehl šalbě způsobené domáckým vzezřením celého lokálu, a nezkontroloval jsem si řádně ceny na jídelním lístku, jelikož jsem si též mimo jiné zapomněl své brýle. Číšník se na nás sice při objednávání mile usmíval, ale jaksi nás zapomněl upozornit, že Vaše restaurace je svými cenami určena nejspíše bohatým podnikatelům a rentiérům. Následně se vytrvale dožadoval zaplacení celé částky. Když jsem mu oznámil, že disponuji pouze pětisetkorunou, která měla podle mých předpokladů bohatě pokrýt veškeré cestovní a stravovací náklady, ztropil hysterický tiátr. Prekérní situaci naštěstí zachránil bodrý manželský pár, který mi po předložení občanského průkazu byl ochoten zapůjčit 450 Kč, který jim jako poctivý dlužník budu muset do konce měsíce splatit. Ptám se tedy, nebylo by vhodné, aby Váš personál upozorňoval hosty na přemrštěné ceny, zejména pokud se jedná o medvěda s adoptovaným zajícem? Nikdy by mne nenapadlo, že by Vaše skromná selanka mohla ukrývat nepřiměřeně drahou restauraci.

„To je idiot, to snad není pravda,“ kroutí hlavou Evžen a před dalším čtením si pořádně lokne kafe a zakousne koblihu.

Nepřiměřenými finančními výdaji však potíže spojené s návštěvou Vašeho podniku neskončily. Po dramatickém a vyčerpávajícím dni jsme brzo ulehli, avšak z mého poklidného spánku mě vyrušil Zajo, který mi smutně oznámil, že se asi pokakal. Šel jsem to zkontrolovat a skutečně! Celou noc jsme museli probdít, protože Zajo musel pravidelně navštěvovat toaletu. Po ránu dostihly zažívací potíže i mne. Časté návštěvy toalety mi značně narušily pracovní den. Ačkoli jsem v současné době na mateřské dovolené, přivydělávám si jako Avon Lady.

Vyprsknutý kafe právě svlažilo Evženovu košili a kravatu. „Cože…? Co to?“ kucká smíchy. Kolegyně u vedlejšío stolu na moment zvednou zrak od monitorů, povytáhnou tázavě obočí a pak se znovu dají do práce.

Situace, kdy z mého těla co chvíli vycházel naoranžovělý olejnatý průjem, nastala, když jsem se nacházel v domě jedné ze svých zákaznic. Musel jsem využít její toaletu, kde jsem v křečích strávil následující dvě hodiny, což, jak jistě uznáte, bylo poněkud trapné. Lékařka, k níž jsme se vydali, potvrdila, že na vině bude s téměř sto procentní pravděpodobností ryba, kterou jsme zkonzumovali ve Vaší restauraci. Jedná se o pamakrelu tmavou. V důsledku své indispozice jsem nebyl schopen navštívit své zákaznice, v důsledku čehož mi vznikla finanční škoda.

Doufám tedy, že v duchu hesla „náš zákazník náš pán“ se postavíte k dané situaci čelem a revanšujtere se nám za všechny nepříjemnosti finanční cestou. Odporuje přeci zdravému rozumu, aby se zákazník po návštěvě luxusní restaurace celý pokálel a nebyl za to odškodněn.

S úctou, Meduard Řeřicha.  

„To je ale idiot,“ chytá se Evžen za hlavu. Zapálí si ještě cigaretu. Pak se uklidní a dá se do psaní oficiálního vyjádření svého zaměstnavatele:

Vážený pane Meduarde Řeřicho,

Společnost Seafood´oh obdržela stížnost, kterou jste zaslal na adresu restaurace Hliněná tvrz. Je nám skutečně líto nastalé situace. Je pravdou, že tato ryba při konzumaci většího množství jejího (jinak lahodného) masa vyvolává průjmový „olejíček“, který může být za jistých okolností lehce nepříjemný.

Musím Vás však upozornit, že se předem ohrazujeme vůči jakýmkoli možným požadavkům ve smyslu převzetí odpovědnosti společností Seafood´oh za následky konzumace pamakrely tmavé.
Na základě platné právní úpravy Vás musíme upozornit, že v současnosti neexistuje závazná norma, která by dodavatelům ryb přikazovala na možná rizika konzumace produktů upozorňovat. Existují pouhá doporučení veterinární správy, která nemají právně závazný charakter.

Ceníme si našich zákazníků, a proto Vás mohu ubezpečit, že i při další případné další konzumaci našich produktů, můžete počítat s jejich bezvadnou kvalitou a čerstvostí. Zůstaňte nám proto věrný. Děkujeme za Vaše postřehy.

Evžen se spokojeně protáhne s vědomím, že jeho schopnost usazovat drobné potížisty a stěžovatele pomocí laviny korporátního newspeaku se rapidně zlepšuje.

Škoda, že se tentokrát neporadil se svými kolegyněmi. Jejich sociální inteligence by jim pomohla snadněji pochopit nebezpečí medializce pohnutých osudů adoptovaných zaječích mláďat. Evžen teď nemá ani tušení o kataklizmatickym píár průseru, kterej se na jeho firmu přiřítí po tom, co Meduard Řeřicha začne s průjmovou story bombardovat média.